Jeden obyčejný víkend

Ve čtvrtek mi bylo hodně špatně. A vlastně ještě v pátek ráno, ale do práce jsem musela, protože prostě to jinak nejde. A odpoledne jsem odjížděla do Liberce za mužem a docela jsem se těšila, jak kolem mě bude celej víkend skákat a tancovat :) (Mám hodného muže.)
Nakonec to dopadlo tak, že jsme šli s kamarádama na dvě do hospody. Když jdeme na jedno, dáme jich pět. Když na dvě, tak víte co. Ehm. Já teda plzně prokládala zelenými čaji, jako správnej marod.

A v sobotu už mi bylo dobře.
Takže jsme vyrazili na oběd na sushi, na což jsem se těšila už asi týden, protože jsem měla hotovej absťák. (A na sushi jdeme taky zítra na firemní večeři, takže se už taky strašně těším.)
No a odpoledne jsme vypadli ke kamarádovi na zahradu. Škoda, že už léto skončilo. Sedět na terase v bundě a pít rum s kolou není tak úplně ono :D ale bylo to fajn, snad bude v září ještě aspoň jednu sobotu hezky, abychom se tam mohli ještě jednou vyvalit. Hmmm.

Večer v sobotu se mi stala věc, která se mi nestala už dlouho. Usnula jsem v osm. Totálně jsem odpadla a do osmi ráno o sobě nevěděla. Dvanáct hodin hlubokýho spánku :-O

V neděli jsme šli na rodinnou procházku. Charlie mi předvedl, jak krásně umí proběhnout překážky na cvičáku. Ukázal by mi to určitě i víckrát, kdyby se tam nemotaly nějaký desetiletý uječený holky, ze kterejch mi tekly nervy, muž to vycítil a zatáhl nás do lesa, kde mě požrali komáři, takže se drbu ještě teď.
Večer jsme si pustili Muže, co zírají na kozy. Celou dobu jsem byla napnutá, co z toho vyleze. A ono z toho nic nevylezlo. Fail. Fakt se mi to nelíbilo, George Clooney se mi vlastně nelíbí nikdy, ale prostě čekala jsem nějakej vtipnej úlet. A smála jsem se asi dvakrát.

Mezitím jsem stihla dočíst Dívku, která si hrála s ohněm. Už se nemůžu dočkat, až dočtu třetí díl a dozvím se, jak to dopadlo. Takže za dalších 700 stránek…

Charlotte | 7. 9. 2010 Út 18.54 | život | 11 komentářů | 61x

Meduňkovej čaj a paralen

Jsem nemocná. Mám horečku a strašně mě bolí ucho, což je takový můj kolorit (stačí mi bejt trochu nastydlá a levý ucho hned bolí a píchá a já nevím co, asi tam mám nějakej zánět defaultně).

Byl to náročnej tejden.
V úterý jsem slíbila Katie, že u ní budu brigádničit při sestavování postele. Taky jsem slíbila Barb, že ke Katie dovezu to, co si objednala z Asosu, aby si to mohla v sobotu vzít. A taky jsem nechtěla nechat Charlieho celý odpoledne a večer samotnýho.
Pán s Asosem přijel namísto obvyklých dvou hodin po pátý (a volal zrovna, když jsem si na poště vyzvedávala balíček od Barb <3, takže jsem musela z pošty k baráku běžet). Takže jsem u Katie byla místo odpoledne až někdy v sedm. Naštěstí jsme na to nebyly samy, tak jsem z toho nebyla udřená jak z montáže u Helenky :D zbyly tam po nás čtyři prázdný lahve vína a domů jsem se dohrabala ve čtvrt na jednu. Od tý chvíle jsem na Charlieho hejtlistu. Až doteď.

Ve středu jsem byla doma, protože odpoledne jsme měli jet s mými dvěma najatými stěhováky k šéfovi pro komodu, židle, stůl a lampy. Nakonec jsme přivezli všechno kromě stolu, kterej na fotce vypadal mnohem menší a já už bych ho mohla tak akorát přilepit ke stropu :) a s komodou ložnice prokoukla a já z ní mám hroznou radost, protože mám konečně pořádný místo na oblečení, jehož počty mi rostou geometrickou řadou. Chtěla jsem vám to ukázat, ale ještě pořád je v ložnici binec a musela bych vyměnit objektiv na foťáku, takže zatím nic. Po víkendu.

A já si jdu dál lehnout a číst časopisy.

Charlotte | 2. 9. 2010 Čt 18.22 | život | 3 komentáře | 67x